Legislativa

Pronatal se řídí platnou legislativou České republiky. Umělé oplodnění v České republice je ošetřeno těmito zákony:

 

  • 372/2011 Sb. - Zákon o zdravotních službách
  • 373/2011 Sb. - Zákon o specifických zdravotních službách
  • 296/2008 Sb. - Zákon o lidských tkáních a buňkách
  • 422/2008 Sb. - Vyhláška o stanovení bližších požadavků pro zajištění jakosti a bezpečnosti lidských tkání a buněk určených k použití u člověka

 

Léčba v centru asistované reprodukce je, dle platné legislativy, vždy párovou terapií. Z tohoto důvodu je při léčbě vyžadována účast obou partnerů (účast obou partnerů není zapotřebí při všech návštěvách), kteří musí být rozdílného pohlaví. O umělé oplodnění tedy může požádat pouze heterosexuální, i nesezdaný, pár. V důsledku uvedené zákonné úpravy, tak není asistovaná reprodukce v České republice umožněna lesbickým párům ani ženám bez partnera.

 

Otcem dítěte počatého umělým oplodněním, které se narodí neprovdané ženě, je muž, který dal k umělému oplodnění souhlas. Co se týče určení matky, občanský zákoník stanoví, že matkou dítěte je žena, která dítě porodila.

 

Umělé oplodnění nesmí být využito pro selekci pohlaví.

 

Dárcovství pohlavních buněk je v ČR oboustranně anonymní. Vzájemná identifikace dárkyň a příjemkyň není možná. Podle platné právní úpravy v ČR je darování vajíček dobrovolné, anonymní a bezplatné.

 

Zákon dále stanovuje, že věk ženy v den embryotransferu nesmí přesáhnout 48 let + 364 dní.